Wendyšek v roli chůvy

Dědeček musel do nemocnice a jeho Bonynka potřebovala opatrování. Rádi jsme se toho s Wendyškem ujali. Na pár dní jsme se přestěhovali do dědova domečku, s občasnými výjezdy za povinnostmi do Kroměříže.
Wenda měl se štěnětem svatou trpělivost. Z počátku se choval odměřeně, ale za pár dnů si nechal Bonču doslova skákat po hlavě.
Oba pejskové byli značně zaměstnáni. Cvičili se ve lstivém přebírání hraček (zmocnit se hračky právě odložené, načež obraný pes vytáhne z tajných zásob nějakou "lepší"). Kdo koho zastihne u nedojedené misky (100% negativní). Wendovi najednou zachutnaly granule. Bonče přišly Wendovy gramule lepší než její štěněcí, a co teprve jeho měkké krmivo, to byla bašta. Wenda učil Boninku korzovat městem i volnou krajinou. Jen s loužičkami jsme to nikam nedotáhli.
A to sdílené štěstí, když přijel náš páneček a přinesl tu "dobrotu" !!!