Zatracenej košík

Dnes jsem se odhodlala k opravdové jízdě na kole s Wendyškem v košíku. Už dříve jsme to opatrně trénovali s kolem vedeným. Uvažovala jsem: "Když jsou taková vedra, Wenda by mohl ocenit rychlejší přesun k rybníku." Dala jsem ho do košíku. Nebyl nadšený. Nekompromisně jsem zavelela sedni. S výčitkou v oku mi vyhověl. Uvnitř ho byla kupodivu jen asi třetina. Nasedla jsem. Jedeme. Jízda nic moc, ale Wenda byl hodný. Košík se dost naklonil dopředu  a šrouby objímek, kterými je upevněn na řídítka, trochu povolily. I po setřepání se do košíku vešla jen menší polovina pejska. Dojeli jsme k "Meďáku". Vendu jsem vysvobodila. Košík se srovnal. Vycachtali jsme se. Zpátky jsme šli raději pěšky. Do předního košíku je holt naše zlatečko moc velké.